Vědecká klasifikace Testudo

Říše: živočichové ( Animalia )                                               

Kmen: strunatci ( Chordata )

Podkmen: obratlovci ( Vertebrata )

Třída: plazi ( Reptilia )

Řád: želvy ( Testudines )

Podřád: skrytohrdlí ( Cryptodira )

Čeleď: želvovití ( Testudinidae )

Rod: Želvy ( Testudo )

Druh: Želva zelenavá ( Testudo hermanni )

České jméno této želvy  je Želva zelenavá (vzhledem ke zbarvení se jedná o nesmyslné jméno), synonymum je Želva řecká,  známá pod latinským názvem Testudo hermanni GMELIN, 1789. Než budu na této stránce uvádět nové rozdělení rodu Testudo, resp. rozdělení druhu Testudo hermanni, je třeba nejprve uvést dříve uznávané dělení druhu na jednotlivé poddruhy. Toto dělení je dodnes užívané mezi chovateli   a je známé i širší veřejnosti, zejména těm, kteří "hermannku" doma chovají. Jedná se o Testudo hermanni hermanni, T. h. robertmertensii, T. h. boettgeri. 

Testudo hermanni hermanni je rozšířena od západu Evropy, směrem na východ Evropy na Iberském poloostrově (Mallorka, malé izolované lokality ve Španělsku a jižní Francii), Testudo hermanni robertmertensii na Apeninském poloostrově (Sardinie, Korsika) a Testudo hermanni boettgeri na východě Evropy a to na  Balkánském poloostrově. Biotopem jsou vždy zelené středomořské lesy, otevřená krajina. 

Též je uváděno taxonomické dělení na Testudo hermanni hermanni, Testudo hermanni boettgeri,  Testudo hermanni hercegovinensis a Testudo hermanni peloponnesica (viz mapka rozšíření níže).

Nové rozdělení dle nová taxonomie u  komplexu hermanni je : Testudo hermanni GMELIN 1789, Itálie, Sardinie, jih Francie, Testudo boettgeri MOJSISOVICS 1889, Řecko, Peloponés, jižní Bulharsko, Testudo antakyensis PERÄLÄ 1996, Turecko, Sýrie, Testudo soussensis PIEH 2001, jižní Maroko, Testudo cyrenaica PIEH a PERÄLÄ 2002 Lýbie.

Želva zelenavá (Testudo hermanni) je chráněná statusem EU CITES, kdy želvy spadají do skupiny CITES "A". Želva zelenavá konkrétně do přílohy ES "A" a do příloha CITES II. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) byla sjednána v roce 1973 ve Washingtonu. Jejím cílem je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Úmluva reguluje zejména obchod s exempláři ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy. V současné době má úmluva 175 smluvních stran, Česká republika je smluvní stranou od 1.1.1993 (od 28.5.1992 jako bývalá ČSFR).

Jako nový vlastník (majitel) želvy potřebujete tedy Cites dokumenty (REGISTRAČNÍ LIST exempláře ohroženého druhu živočicha nebo rostliny) a při prodeji či nákupu také výjimku ze zákazu obchodní činnosti (žlutý doklad). Vzhledem k tomu, že je většina želv přímo ohrožena vyhynutím a jmenovitě uvedena na seznamu CITES I, II a III, prodej a koupě je limitován podmínkami těchto dokumentů. S těmito dokumenty pak dochází k přeregistraci želvy na nového vlastníka (majitele). A  jen tak máte největší jistotu v případě odchovů, že vše proběhne ze strany úřadů hladce a bez vážných problémů.  Prakticky to znamená, že neregistrovaná zvířata mohou být  zabavena  a pokud je znám jejich původ, na náklady majitele pak navrácena do místa původu. 

www.mzp.cz/cz/cites_obchod_ohrozenymi_druhy

Želva zelenavá je býložravá suchozemská želva, jejíž přirozené životní prostředí  je v jižních státech  Evropy (viz shora v taxonomii). Biotop : vždy zelené středomořské lesy, světlé dubové háje, též přilehlé stráně lesostepního až stepního charakteru, vinice, pole i otevřená krajina, místa kde roste maliní a ostružiní. Patří k nejběžněji chovaným želvám u nás a  je zřejmě nejoblíbenější druh želvy chovaný v zajetí vůbec. Želva zelenavá je podobná Želvě žlutohnědé. Ačkoli jsou si tyto želvy velmi podobné, odlišují se "hermanky"  chybějícími ostruhami na zadních nohou, mají zpravidla párový nadocasní štítek (scutum supracaudaila) a dlouhý, úzký krční štítek. Dosahují menší velikosti, jejich krunýř je klenutější. Ocas je zakončen rohovinovým trnem (obrázek níže) přítomným u obou pohlaví. Mají pět prstů na přední noze (zadní končetiny mají čtyři prsty). Od své příbuzné Testudo h. boettgeri se liší výrazně kontrastním černožlutým zbarvením karapaxu i plastronu. Dále žlutejší barvou kůží na nohách, krku a ostatních měkkých částech těla. Samci mají dovnitř prohnutý plastron a dále delší a tlustší ocas než samice. Ocásek je u samců dva až třikrát delší než u samic. Velikost dospělé želvy je zhruba 18 cm u samice a 14 cm u samce. Samci jsou tedy přibližně o 1/3 menší než samice a mají při pohledu shora krunýř vzadu výrazně širší než přední část. Naopak samice mají tvar pravidelnější a působí více symetricky.  Hmotnost  je cca 1 - 2,2 kg.

                       Rozdělený (párový) nadocasní štítek.

Dospělá samice. 

 Rozdíl ve velikosti u dospělého samce (v popředí) a dospělé samice.

Mapa k rozšíření Testudo hermanni použita z Google a www.reptile-database.org

    Rozšíření Testudo hermanni ukazuje mapka, kde je ovšem zase jiné poddruhové zastoupení   "hermannek".

Želvy ve volné přírodě zimují (ukládají se k zimnímu spánku - hibernují) a to od konce října do března následujícího roku, kdy se probouzejí. Zimování se doporučuje i v zajetí, určitě u želv, které budou zařazeny do reprodukce. Zimu želva přečkává ve stavu strnulosti, ukrytá pod kořeny nebo kládami, zahrabaná v listí. Dosahují dospělosti kolem pátého až šestého roku života (u samic záleží vždy i na jejich velikosti). Krátce po zimování dochází k páření. Želvy se páří na jaře, ale také na podzim. Páření je velmi bouřlivé a předchází mu souboje samců o teritorium. V době námluv samci svádějí  mezi sebou souboje, pronásledují samice, narážejí do nich krunýřem, kousají je do předních nohou a potřásají hlavou. K páření dochází tak, že samec drží samici předníma nohama za karapax, opřen o samici svým plastronem, který má vydutý dovnitř a takto přizpůsobený k páření. Svým delším ocáskem se snaží dostat pod samici, resp.  pod plastron samice a to tak, aby mohlo dojít ke spojení pohlavních orgánů.  Pro tento účel mají samci želv velmi zvláštně uzpůsobený penis, který je víceméně placatý, s vlnitým okrajem, po vysunutí stočený pod tělo a značné velikosti.

Zde jsem na fotografii zachytil vysunutý penis samce Želvy zelenavé. 

Páření Testudo hermanni v chovné sezóně 2014.

Při spojení samce se samicí, vydává samec hlasité hekavé zvuky (v několika případech jsem zaznamenal toto chování i u dospělých, reprodukce schopných samic, včetně hekavých zvuků - tedy samice se chovaly jako pářící se samec). Samice klade (podle své velikosti a stáří) po 2 - 15 podlouhlých, narůžovělých vejcích do hluboké jámy, kterou vyhrabe v terénu (písek, hrabanka, listovka apod.). V sezóně může samice klást i druhou snůšku, obvykle s 14 - 30 denní pauzou. Inkubace trvá dle teploty 58 až 90 dní. V domácím chovu se vajíčka inkubují ve vlhkosti  80 až 90%  a při teplotě 25 až 32°C.

Vaječný zub u vylíhlého mláděte Testudo hermanni.

U mnoha želv je pohlaví vylíhlých mláďat ovlivněné teplotou při inkubaci. U "hermannek" při teplotě nad 31°C líhneme samičky, teplota do 30 °C produkuje výhradně samce, takže jen jeden stupeň mezi oběma teplotami je společný pro líhnutí obou pohlaví.

U některých druhů želv, mají samice v těle zvláštní "útvar", fungující jako spermabanka. Nazývá se receptaculum seminis, ve kterém si mohou po určitou dobu uchovat životaschopné sperma. U Želv zelenavých je tato doba až 4 roky, ale neví se, jak samotný proces funguje.  

Venkovní výběh pro želvy u Jaroslava Vacka, zde želvy též zimují.  Snůška "hermannek" v inkubátoru (snůška 9 vajíček od jedné samičky  5/2012).  Více fotek v "Aktuality".

A tady je výsledek inkubace. Malé Želvy zelenavé NZ 2012.

Suchozemské želvy jsou všežravci. Jídelníček této želvy tvoří zejména různé části rostlin, listí, občas se zvláštními chutěmi. Vyjímečně přijímá v potravě bezobratlí a zdechliny (zdroj bílkovin), v přírodě v suchém období je např. prokázán příjem "kravinců". V přírodě požírají šneky i slimáky (o šnecích si ještě počtete jinde, to budete čučet). Před zimováním v domovině často požírá  maliní a ostružiní, které je v odbobí podzimu oblíbenou a pravděpodobně i potřebnou potravou, s dostatkem cukru a vitamínů, potřebných před zimováním želv. Na jaře pak želvy spásají trávu, byliny (i jejich květ), čerstvé výhonky, všude přítomnou Smetánku lékařskou (opět i květ), jetel a vojtěšku. Nepohrdnou zeleninou a ovocem. Z těchto důvodů a poznatků získaných  pozorováním želv ve volné přírodě, doporučuji nejpestřejší možnou skladbu stravy. Vyvarujte se různým pokusům a experimentům s předkládáním nepřirozené potravy (mléko, sýry, zkrmovat pouze granule, krmení pouze senem apod.), mohou způsobit zdravotní potíže, komplikace, případná onemocnění. Želvy vidí barevně a často je zaujme výrazná barva, např. červená, žlutá. Z vlastní zkušenosti mohu uvést, že jsou úplně "šílené" např. do rajčete. Podáváme  pícniny, plody ovoce, zeleniny, doplněné o živočišnou bílovinu (ojediněle kočičí granule, vařený bílek, tvaroh, hmyz, červy)  především u mláďat. Bíloviny však zařazujeme do jídelníčku želv 1x až max. 2x týdně, ne častěji. Při častějším podávání bílkovin hrozí onemocnění dnou (hyperurikémií), přerůstání drápků, nárust svaloviny, kdy želva tzv. "vyroste z krunýře". Při onemocnění dnou se ukládají v ledvinách krystalky kyseliny močové, dále se ukládají v měkkých tkáních a v podkoží. Léčba je pak složitá, bez veterinární péče skoro nemožná a ne vždy úspěšná.  Aby nedošlo k měknutí krunýře, je třeba krmit potravou bohatou na vápník, ale i ve správném poměru vápník/fosfor, tedy 2:1. Želva má v krvi konstantní hodnoty vápníku a fosforu v poměru 2:1.  Pokud bude želva krmena nevhodnou potravou, tj. v opačném poměru 1:2, želva nahradí chybějící vápník z kostí a krunýře, čímž dochází k měknutí krunýře, dochází k rachitidě želv a to vinou nekvalitní jednostranné potravy, která nesplňuje požadavky rostoucího organizmu na obsah minerálních látek. Někdy může rachitida doprovázet také dlouhodobý deficit vody, i suchozemská želva musí mít možnost pít a mláďata je bezpečnější tak 3x týdně koupat ve vlažné vodě, kdy dojde k pití vody.  Ne každá želva se naučí v zajetí pít vodu, proto je vhodné želvě potravu pokropit vodou.  Ve volné přírodě želva pije dešťovou vodu a rosu. Příjem vody je zejména z předkladané  umyté zeleniny a ovoce.  Dále se doporučuje želvy koupat ve vlažné vodě, jak bylo již uvedeno (v létě i zdroj ochlazení), kdy  při koupání ve vlažné vodě se želvy většinou vody napijí a později se do vody i vyprazdňují. Některé želvy se naučí pít samy z misky, kam jim je voda předkládána.

Prevence měknutí krunýře je krmení potravinami se správným obsahem vápníku a fosforu, tedy nejméně 2:1. Do těchto vhodných potravin patří : čínské zelí, pampeliška květ i list, petržel, kadeřavá kapusta, zelí, pórek, špenát – list, cibule – nať, list i plod z ostružiny a maliny. Tyto potraviny krmíme jako hlavní složku potravy, není nutné přidávat k nim vápník.

Průměrný zdroj vápníku má pak : celer, naklíčené fazole, ředkev, hruška, jablko. Tyto zdroje potravy podáváme občas (méně častěji), je vhodné je vždy posypat přídavkem vápníku (drcená sépiová kost, drcené tablety vápníku, drcené vaječné skořápky - před nedrcením se doporučuje je vařit 5 až 7 minut).

Nevyhovujícím zdrojem vápníku je pak : rajče, okurka, broskev, salát, brokolice, meruňky, jahody, růžičková kapusta, květák, švestky, banán, chřest, řepa. Tyto potraviny se musí vždy posypat zdrojem vápníku a neměly by sloužit jako hlavní zdroj potravy. Tyto potraviny však obsahují důležité vitamíny a vlákninu, takže je velmi důležité je také předkádat a tyto potraviny zkrmovat.

Dále je vhodné pro pestrost potravy přidávat i další plody a ovoce jako např. : třešně, hroznové víno, grep, meloun, ananas, borůvky, list a květ ibišku a další květy lučních rostlin.

Vápník nepředávkujete, pokud s vápníkem nepodáváte zároveň vitamin D3. Vhodné řešení je, když místo podávání kapek vitaminu D3, používáte lampu (zářivku, žárovku) s UVB zářením, která stimuluje přirozenou tvorbu vitaminu D3 v kůži. Já osobně používám 3 zdroje : Exo Terra - Sun Glo Neodymium Daylight Lamp (zdroj UVA záření), Exo Terra - Repti Glo 10 UVB (zdroj UVB záření) a Exo Terra - Intense Basking Spot  (výhřevná bodová žárovka, vhodná pro pouštní a tropická terária).

osvetleni-do-terarii.heureka.cz/hagen-exo-terra-repti-glo-10-0-26-w-19-3x6-3x6-2-cm/

Želvy se dožívají vysokého věku 60 - 80 let, větší druhy želv vyššího, i přes 120 let. V nedávné době jsem si přečetl zajímavý článek o "hermankách", který pojednával o aktivaci želv  ve volné přírodě a to v závislosti na venkovní teplotě. Želvy aktivují brzy po východu slunce, denní teploty se pohybují v rozmezí 15 až 35 °C, v době před  poledními vedry se sluní, někde v závětří (nemají rády průvan), pak se před vedry ukryjí do houští a mezi podrost. Jsou-li velká vedra, vylézají pouze před bouřkou, nebo po dešti. Zajímavou informací bylo dále to, že je docela dobře možné, že větší význam na růst želv mají teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, dále roční období, než samotné UVB záření. 

Závěrem něco k zimování. K zdravému vývoji  želv je nezbytný zimní spánek. Ve volné přírodě zimují i nově narozená "mimina". Zimování pak slabí jedinci nemusí přežít. Je proto na volné úvaze každého, zda bude svojí želvu zimovat, či ne. Někdo doporučuje zimovat až od 3 let, jiný vůbec, nebo později ... Naše želvy byly zimovány již v prvním roce života, kdy zimování přečkaly bez větší újmy. Jedinci, kteří mají přežít první zimu, musí být zdraví a silní. Želvy, které mají být zapojeny do reprodukčního programu, musí zimovat pravidelně - každý rok.

Anomálie karapaxu (hřbetní části krunýře) a nadocasního štítku u Želvy zalenavé.

Zde jsem nafotil anomálii karapaxu - všimněte si počtu velkých hřbetních štítků (5 a 4), karapax je jinak u želvy se 4 štítky dobře rostlý a bez deformací.

Rozdělený (párový) nadocasní štítek u dospělého samce.

Zde jsem nafotil anomálii nadocasního štítku - všimněte si  rozděleného a nerozděleného nadocasního štítku u 3 letých samců.

Nejčastější onemocnění suchozemských želv  :

Avitaminóza (nedostatek vitaminů) : Je častá u mláďat. Onemocnění se nazývá křivice (rachitida). Léčení ne vždy pomáhá, je nutné zajistit veterinární ošetření. Želva potřebuje dostatek vápníku, vitaminů A a D (ze Slunce, případně zdroje UVA UVB záření). Nedostatek vápníku se pozná podle měknutí krunýře.
Plísně : Plísně jsou časté po poraněních. Prevencí je občasné vykoupání v mírně sladké vodě a dodržování čistoty.
Infekce : Infekce bývá nejčastěji způsobena bakteriemi. Postihuje krunýř i kůži. Projevuje se boláčky až vředy či abscesy (kapsy naplněné hnisem). Mohou vést až k otravě a uhynutí zvířete. Nezbytné je zajistit veterinární ošetření.
Cizopasníci (parazité) : Jsou vnitřní a vnější. Bývají to klíšťata. Nebezpeční jsou tím, že způsobují poranění, což je vstup pro infekci. Vnější parazity musíme mechanicky odstranit. Vnitřní se do těla dostávají s potravou, v tomto případě se o vhodném způsobu léčby poraďte s veterinářem.
Choroby očí : Bývají způsobeny chybou ve výživě (nedostatek vitaminu A) nebo nevhodnými podmínkami. Způsobují zánět spojivek, zákal očí a při zanedbání léčby vedou až k oslepnutí. Dbejte proto na čistotu a správnou výživu.
Trávicí potíže : Projevují se průjmy nebo naopak zácpou a nestrávenou potravou v trusu. Příčin je mnoho - cizopasníci, infekce, špatný jídelníček, ale i šok, či prudké kolísání teploty. V případě potřeby se poraďte se zkušeným chovatelem nebo veterinářem o vhodné léčbě.

Zimování (zimní spánek - hibernace)

Před samotným zimováním je vhodné, resp. nutné,  si zapsat (zaznamenat) aktuální hmotnost želvy, která má být hibernována!!! Počátek hibernace začíná poklesem venkovní teploty na 15 °C,  zkrácením denní periody a při snížení kvality denního světla.

Indukce hibernace : během 3-4 týdnů, na počátku podzimu (cca začátek října), snížíme krmnou dávku (má převažovat energetická složka, vlákninu pomalu vypouštíme), ale zachováme želvě přístup k vodě. Provádíme koupele ve vlažné vodě – dojde k vyprázdnění zažívacího traktu, k příjmu tekutin a tím  zabezpečíme zavodnění. Želvu můžeme začít hibernovat až po provedení 14 denní "hladovky".

Postupné snižování teploty se provádí taktéž v průběhu 3-4 týdnů. Během této doby by měla vnitřní teplota želvy klesnout z 26°C na 13 °C. Pak už lze želvu přenést do zimovacích prostor. Rychlost poklesu teploty by se měl pohybovat kolem 5 °C za týden. Teplota povrchu těla by měla odpovídat vnitřní teplotě organismu. Vhodná hibernační teplota se pohybuje v rozmezí 2°C-9°C. Snížení teploty se může docílit pobytem ve venkovním boxu. Počet hodin strávených v tomto boxu se má postupně zvyšovat – opět měříme a zaznamenáváme teplotu těla. Box by neměl být vystaven větru (průvanu), dešti a ani přímému slunečnímu záření. Pozor na nachlazení!! Výhodou jsou venkovní výběhy, kde je želva ponechána venku a vše probíhá automaticky.

Zimování : se provádí  při teplotě 2-9°C. Velkou chybou je zimování želv při teplotě  15 °C. Organismus se vyčerpá a želvu už nemusíme zachránit.

Vlhkost substrátu se doporučuje 90%, ale zároveň dobrá ventilace – každodenní výměna vzduchu, což je prevence proti plísním. Substrát by měl být vlhký, ale ne mokrý. Každý týden sledujeme teplotu těla, hmotnost – ta nesmí klesnout pod 8% (jinak musíme začít želvu budit), aktivitu (nesmí být žádná), močení - jakmile se želva vymočí musíme hibernaci přerušit.

Využíváme 3 možné varianty zimování :

ad.1) ve venkovním výběhu (ve volné  přírodě) – nelze dobře kontrolovat, vyšší riziko vzniku komplikací.

ad.2) ve sklepě – vyprázdněná, 14 dní hladová želva o teplotě 13°C, se uloží do dřevěné (plastové) bedýnky s větracími otvory ve stěnách. Bedýnka je naplněná do poloviny zeminou (např. směs listí, hrabanky, rašeliny, písku apod. ) a suchým listím, želvu také listím pokryjeme. Bedýnku zabezpečím proti hlodavcům (např. pletivem) a uložím ji do temného a chladného sklepa, kde je udržována vlhkost a teplota v rozmezí 4-9 °C. Vlhkost udržujeme dostatečným rošením substrátu i stěn bedýnky.

ad.3) v lednici – je výhodné, že toto zimování můžeme provést s konstantní teplotou, vlhkostí a s denní výměnou vzduchu. Želvu uložíme do vhodné plastové vaničky s větracími otvory. Jako substrát použije