Inter - první část složených slov, spojující část druhou s významem latinského slova inter - mezi, uvnitř, jako s její bližší okolností.
Interakce - vzájemná působení.
Intersexualita - pohlavní abnormita, nevyhraněné pohlavní zaměření jedince, jedinec se svý- mi sekundárními pohlavními znaky stojí mezi typickým samčím a samičím pohlavím. Může, ale nemusí být hermafroditem, obvykle však má nedosta- tečně vyvinuté nefunkční pohlavní žlázy. Intersexualita může vzniknout genetickou poruchou nebo poruchou ve funkci pohlavních hormonů během vývoje.
Intersticiální (kůže) - pružná část kůže mezi šupinami, typická pro hady a jiné plazy.
Intracelulární - vnitrobuněčný.
Introdukce - přemístění, translokace.
Introdukován - vysazen, zavlečen člověkem na místo mimo původní areál svého výskytu.
Intususcepce - biol. tvorba a ukládání nových částí tkání již hotových při růstu.
Inundace - zatopení, zátopa, zaplavení, pásmo ohrožené zaplavením při vyšších vodních stavech.
Iridifor - druh chromatoforu.
Izodontní - (chrup), aglyfní.

J
Jacobsonův orgán - orgán umístěný v horním patře, kterým jsou zvířata schopny zachycovat přítomnost chemikálií ve svém okolí.
Jazylka - kůstka na níž se upínají svaly jazyka.
Jugulární - anat. hrdelní.
Jugale - kost jařmová, (lícní).
Jura - střední perioda druhohor, která trvala asi 59 mil. let. Dělí se na spodní ( 23 mil.), střední ( 15 mil. ), a svrchní ( 21 mil.), spodní hranice stáří je 195 mil. let, a horní hranice je 136 mil. let.
Juvenilní - nedospělý.

K
Kacrimale - kost slzní.
Kadáver - mrtvé tělo, mrtvola.
Kadaverin - zásaditá organická látka, vznikající při hnilobném procesu rozpadu masa.
Kalimistrum - hřebínek tuhých chloupků na metatarzu čtvrtého páru nohou některých pavouků. Používají ho k vyčesávání vícevláknového hedvábí produkovaného kribelem.
Kalcifikace - zvápenatění.
Kampodeoidní typ larev - odvozen od vzhledu vidličnatek rodu Campodea , dlouhá tykadla a kusadla namířená dopředu, dlouhé štěty dozadu, rovněž nohy bývají dlouhé (rychlý pohyb).
Kanibalismus - zvláštní způsob predace, požírání příslušníků vlastního druhu. Uplatňuje se při regulaci hustoty osídlení.
Karapax - tuhá vrstva pokrývající horní povrch hlavohrudi pavoukovců. Chrání jemné vnitřní orgány a upínají se k němu svaly sacího žaludku. U želv svrchní strana krunýře.
Karbon - starší perioda mladších prvohor, která trvala asi 65 mil. let. Dělí se na spodní ( 25 mil.), a svrchní ( 35 mil. ), spodní hranice stáří je 136 mil. a horní hranice je 65 mil. let.
Karnivorní - masožravý, živočich živící se pouze zvířaty.
Karotenoidy - žluté, oranžové až červené pigmenty.
Karyologie - metoda (dá se říct morfologická), která zkoumá počet, tvar a strukturu chromozómů - útvarů obsahujících desoxyribonukleovou kyselinu (DNA), nositelku genetického kódu.
Karyotyp - soubor chromozómů.
Kaudální - ležící blíže ocasu.
Kenozoikum - třetihory, terciér.
Keratin - rohovitá látka nehtů, drápů, rohů apod. vytvořená ze zrohovatělých buněk, (epidermis).
Keratofágie - požírání kůže, nebo svlečené pokožky.
Kladogram - fylogenetický strom.
Klimax - konečná fáze vývoje společenstva nejlépe odpovídající podmínkám, a proto poměrně stálá.
Kloaka - společný vývod ústrojí trávicího, vylučovacího a pohlavního.
Koadaptace - vzájemné přizpůsobení různých organismů.
Koagulace - shlukování částic tuhých látek, zpravidla koloidních ( srážlivost krve ).
Koagulačně aktivní látky - zúčastňující se při procesu srážení.
Koagulopatie - porucha srážlivosti krve.
Koagulum - krevní sraženina.
Koeficient stravitelnosti - určuje podíl stravitelné živiny ze živiny celkem, je pro každé krmivo a každý zvířecí druh odlišný.
Kohorta - soubor následných generací z určitého období, které mají obdobnou rychlost růstu a dospívání. Důležitá kategorie u druhů mající několik generací do roka a schopných přemnožení (škůdců).
Koksidióza - parazitární střevní onemocnění způsobené jednobuněčnými kokcídiemi .
Koloid - látka rozptýlená ve formě částic ve druhé látce, která je v nadbytku.
Koloidní - roztok (zvaný též nepravý), jehož rozptýlená kapalná někdy plynná částice měří tisícinu až milióntinu milimetru. Koloidní roztok je přechodem od suspenzí k pravým roztokům (též emulze).
Komenzálové - živočišné druhy žijící v těle nebo na tělech jiných druhů, aniž by jim svou přítomností škodily nebo prospívaly.
Kompedium - vědecká příručka se základními údaji.
Kondyla - lebeční kloubní hrbol ( místo spojení lebky s páteří ).
Konkávní - dutý, vyhloubený, čočka konkávní rozptyluje paprsky.
Konstrikce - dušení kořisti pomocí závitů.
Kontrakce - smrštění, stah.
Konvergentní evoluce - souběžný vývoj nepříbuzných druhů vyvolaný shodným tlakem prostředí, (výsledkem jsou podobné formy).
Konvexní - vypouklý, konvexní čočka paprsky sbližuje.
Konzument - (heterotrof), organismus živící se organickými látkami (opak autotrofa). Podle zdroje potravy se konzumenti dělí na primární (herbivorní), sekundární (predátoři neboli masožravci živící se herbivory), terciární a kvartární konzumenti - větší masožravci živící se predátory. Dohromady vytvářejí potravní pyramidu.
Koprofág - živočich požírající exkrementy.
Koprolity - fosilní exkrementy.
Kopulace - spojení dvou jedinců ( samec a samice nebo dvou hermafroditů ) k vytvoření podmínek nezbytných pro oplození.
Korelace - vzájemná závislost.
Kortikoid - (kortikosteroid), hormon steroidní povahy vylučované z kůry nadledvinek. Lze jej připravit i synteticky.
Kortison - hormon kůry nadledvinek, steroidní povahy. Ovlivňuje metabolismus Minerálních látek (rovnováha sodík - draslík) a sacharidů.
Kosmopolitní - (rod, druh), vyskytující se ve všech světadílech.
Kousací kukla - kukla hmyzu, jejíž kusadla jsou pohyblivá a slouží zpravidla k přemisťování celého těla.
Kousací ústní ústrojí - základní typ ústního ústrojí většiny členovců (zejména korýšů a hmyzu), jež se skládá ze tří párů končetin: kusadel a dvou párů čelistí v nepárový spodní pysk (z kousacího ústrojí se u hmyzu vyvinuly další typy ústního ústrojí přizpůsobeného k nasávání potravy, v těchto případech jsou kusadla i čelisti buď zcela redukovány nebo přeměněny v tyčinkovité útvary, které skládají nasávací kanálek, zevně patrný jako sosák.
Kraniální - směrem k hlavě, hlavová část těla.
Kribelium - snovací políčko, kterým je vytlačováno kribeliové vlášení. Vzniklo ze dvou modifikovaných snovacích bradavek.
Kryptické zbarvení - nenápadné, krycí zbarvení.
Kryptický druh - druh, dvojník, forma, která zahrnuje několik zcela odlišných druhů, morfologicky ovšem naprosto stejných.
Křída - svrchní perioda druhohor, která trvala asi 71 mil. let. Dělí se na spodní ( 36 mil. ), a svrchní ( 35 mil. ). Spodní hranice stáří je 136 mil. let a horní hranice stáří je 65 mil. let.
Kulosní ( makulosní ) erupce - výsev drobných, kožních pupínků.
Kulturní - (rod, druh), ovlivněný, zasažený činnosti člověka.
Kurare - rostlinná droga užívaní jihoamerickými indiány jako šípový jed. Obsahuje alkaloidy, působí blokádu přenosu vzruchu ze zakončení motoristického nervu na příčně pruhovaný sval. Látek z kurarovým účinkem se používá v anesteziologii.
Kustod - správce sbírek.
Kutikula - pokožka členovců, zevní vrstvička buněčné blány na živočišné nebo rostlinné pokožce.
Kvadrupední - čtyřnohá chůze, po čtyřech končetinách.
Kvartér - čtvrtohory, antropozoikum.

L
Labiální - retní.
Labidognátní - pavouci, jejichž chelicery směřují k sobě, stelně jako jejich drápky.
Labrum - (horní pysk), nejpřednější část ústního ústrojí hmyzu, obdoba horního rtu.
Lacrimalis - slzní, (os lacrimalis - kost slzní).
Laktace - vyměšování mléka. Období činnosti mléčných žláz.
Laktát - sůl kyseliny mléčné.
Larynx - hrtan.
Laterální - postraní, boční.
Latentní - skrytý, utajený, neprojevující se navenek.
Laxativa - léky usnadňující odchod stolice buď zvýšením střevní pohyblivosti, změkčením stolice nebo zvětšením střevního obsahu. Dlouhodobé používání laxativ je nebezpečné.
LD 50 - průměrná smrtelná dávka při které zahyne 50% testovacích zvířat.
Lektotyp - dodatečně stanovený typový exemplář z typové série, pokud tak neučinil autor popisu.
Lepidopterologie - nauka o motýlech.
Letální - smrtelný.
Letargie - chorobná spavost, stav bezvládnosti a netečnosti na vnější podněty u živočichů s proměnlivou tělesnou teplotou.
Leucinismus - odchylka, kdy zvíře postrádá naprosto všechny barevné pigmenty, je kompletně sněhobílé, s vyjímkou duhovky.
Leukocyt - bílá krvinka.
Leukofor - druh chromatoforu.
Lichenofág - živočich živící se lišejníky.
Limnický - jezerní, sladkovodní, bahenní.
Limnofilní - žijící ve vnitrozemských (stojatých) vodách.
Limnion - zvířena volné vody sladkovodních toků.
Lingua - jazyk.
Lipofor - chromatofor, (kapičky, zrnka žlutých karotenoidů), žlutá až červená.
Lipom - novotvar, nádor z tukové tkáně.
Litobiosféra - svrchní část litosféry oživená organismy nebo v minulosti činností organismů ovlivněná (vápencové vrstvy).
Litosféra - povrchový obal Země zahrnující zemskou kůru a svrchní vrstvu zemského pláště. Na kontinentech sahá do hloubky 50 až 75 km, pod oceánem jen 5 až 10km.
Litofágní - organizmy mající schopnost rozrušovat horniny.
Litofilní - organizmy žijící na kamenech.
Litofyt - organizmus přizpůsobený životu na kamenech (např. lišejníky, řasy).
Litorál - geol. pobřeží mezi čárou přílivu a odlivu. zool. zvířena osvětleného dna.
Lokomoce - aktivní pohyb organizmů z místa na místo.
Luciferáza - (luciferin), chemická látka způsobující spolu s látkou jinou podobného účinku s luciferinem světélkování některých organizmů.
Lymfa - míza, (tekutina proudící v mízních cévách).
Lymfadenitida - zánět mízních uzlin.
Lymfangoititidy - (lymfagoititida), zánět lymfatických uzlin.
Lymfocyt - druh bílých krvinek.
Lysolecithin - aminokyselina.

M
Macerace - máčení rostlinných nebo živočišných tkání v kapalině, aby se vylouhovaly rozpustné složky a získal extrakt, čistá tkáň (macerát).
Makadla - dvojice tělních přívěsků pavoukovců umístěná před kráčivýma nohama. Jsou na nich smyslové orgány, u samce je koncová článek přeměněn na kopulační orgán.
Makrobiotop - (místní životní prostředí), členěné na řadu menších jednotek (mikrobiotopů). Např. křovinatá stráň má travnaté okrsky, holé kamenité svahy a husté křoviny, každý tento celek má odlišné mikroklima, půdu, sklon, utváření terénu aj.
Makrofág - tvor požírající zdechliny.
Makroklima - podnebí celé planety nebo rozsáhlých oblastí na jejím povrchu, (např. makroklima tundry, tajgy apod.).
Makropterní - s dobře vyvinutými letu schopnými křídly.
Malakolog - odborník v malakologii tj. odvětví pojednávající o měkkýších.
Malformace - vrozené tvarové úchylky vzniklé za vývoje plodu, překračující běžnou variabilitu druhu.
Mandibula - spodní čelist.
Maxiliare - svrchní čelist.
Mediální - probíhající ve střední linii těla.
Mediterání - vztah ke Středozemnímu moři (středomořský).
Meiosis - (meióza), dělení buněčného jádra vedoucí ke vzniku haploidní pohlavní buňky.
Melanin - tmavé (hnědé až černé), barvivo organických buněk.
Melanofor - černé pigmentové buňky.
Mentale - bradový štítek.
Mesonotum - (u hmyzu), hřbetní povrch středohrudi.
Mesosternum - (u hmyzu), břišní povrch středohrudi.
Mesothorax - (u hmyzu), středohruď, prostřední část hmyzí hrudi, která nese prostřední pár nohou a přední křídla, jsou-li přítomna.
Metabolismus - přeměna látek nebo energií v živém organizmu, látková přeměna (potřebná k udržování základních funkcí organizmu).
Metabolit - meziprodukt enzymových reakcí.
Metatarsale - nártní kůstky.
Metatarzus - nárt.
Metanotum - (u hmyzu), hřbetní povrch zadohrudi.
Metasternum - (u hmyzu), břišní povrch zadohrudi.
Metathorax - (u hmyzu), zadohruď, třetí poslední článek hmyzí hrudi, který nese poslední pár nohou a zadní křídla jsou-li přítomna.
Methemoglobin - (metheomoglobinémie), vzniká oxidací hemoglobinu, který tím ztrácí schopnost přenášet kyslík účinkem krevních jedů.
Mezenchym - řídké embryonální pojivo mezi zárodečnými listy časného embrya, tvořené buňkami nepravidelně hvězdicovitého tvaru, později z něj vzniká pojivová tkáň, chrupavka, kost, krvinky a jiné tkáně.
Mezo - první část složených slov spojující druhou s významem řeckého slova mesos - prostřední, střední, jsoucí uprostřed.
Mezofauna - půdní zvířena, která zahrnuje živočichy o velikosti 0,2 - 2 mm.
Mezofil - organismus dávající přednost vlhčímu (svěžímu), ale ne mokrému prostředí.
Mezoklima - klima části krajiny, které lze charakterizovat údaji z jednoho meteorologického stanoviště (např. lesního komplexu, rozsáhlé kotliny apod.).
Mezozoikum - druhohory, (prvohory - paleozoikum začaly asi před 570 mil. lety a trvaly asi 350 mil. let, druhohory 163 mil. let, třetihory - terciér - kenozoikum 59 mil. let, čtvrtohory - kvartér před 1 mil. let ).
Migrace - stěhování živočichů. Buď periodické, nebo za potravou. Může být i nevratná Nebo umělá (ovlivněná člověkem).
Mikrofág - živočich živící se mikroorganizmy rostlinnými nebo živočišnými.
Mikroklima - klima omezeného úseku krajiny, např. biotopu, ale i menšího celku. např. hnízda, nory, prohlubně v zemi apod. Jiný význam - podmínky v přízemní vrstvě vzduchu.
Mikropterní - se silně zmenšenými a nefunkčními křídly.
Mimetismus - napodobivost.
Mimetické zbarvení - ochranné zbarvení, připomínající předměty, na nichž živočich žije.
Mimeze - ochranné zbarvení nebo tvar některých živočichů, kteří se podobají předmětům ve svém okolí .
Mimikry - způsob jakým živočich napodobuje tvar něčeho jiného např. jiného živočicha nebo uschlého listu. Batesovy mimikry - miméze, Mülerovy mikry - aposematické zbarvení.
Minovat - vyžírat v listech rostlin chodbičky (miny, podkopěnky), aniž by byly porušeny povrchové epitely listu.
Miocén - epocha terciéru
Mitóza - nepřímé dělení buňky, kterému předchází složitá přestavba buněčného jádra.
MLD - (Minimal Lethal Dosis), LD 50.
Monocenóza - vyjímečné přirozené společenstvo tvořené jedním druhem.
Monocyty - druh bílých krvinek.
Monofyodontní - chrup stálý, nevyměňuje se.
Monogamie - pohlavní soužití živočichů v páru.
Monokondylní - lebka s jedním kloubním hrbolem.
Monokultura - rozsáhlá kultura jednoho druhu pěstované rostliny na velké ploše, např. zemědělské plodiny nebo lesní dřeviny.
Monotypický - (rod), rod s jedním druhem.
Morbidní - chorobně znavený, chorobný.
Morbidita - počet chorob v poměru k počtu obyvatelstva, nemocnost.
Morfologie - nauka o tvarech (utváření, formách), jak u organizmů tak i v rámci geologie.
Morfa - dědičná tvarová úchylka.
Morula - kulovité stadium zárodečného vývinu živočichů upínající na plod moruše.
Muskulatura - svalstvo.
Müllerova chodba - vejcovod plazů.
Mycelium - podhoubí, jemná podzemní vlákenka rozrůstající se v podkladu.
Mycetofág - živočich živící se houbami.
Mykorrhiza - soužití vláken podhoubí hub s kořeny dřevin, významné pro prosperitu dřevin. Znečištění prostředí poškozuje mykorrhizu a snižuje životnost dřevin.
Mykoza - choroba způsobená plísněmi.
Myodegenerace - svalová degenerace.
Myokard - srdeční sval.
Myopatie - choroba svalů.
Myrmerkofilní - živící se mravenci.
Myrmerkofilie - soužití některých živočichů s mravenci.
Myrmerkoidie - napodobování mravenců.
Myrmekoxenie - soužití s mravenci, ze kterého má prospěch jen cizí živočich.
Mžurka - třetí oční víčko (např. u krokodýlů).

N
Nálet - způsob přirozené obnovy lesního porostu vysemeněním a růstem semenáčků.
Nanismus - bot. nižší vzrůst rostlin,způsobený nedostatkem minerálních živin nebo poruchou biosyntézy giberelinů.
Nasale - kost nosní, nosní štítek.
Nasální - nosní.
Natalita - porodnost.
Nativní - jsoucí v přírodním stavu.
Nausea - nevolnost, pocit zvracení.
Nedokonalá proměna - (hemimetabolie), ontogenetický vývin hmyzu, při němž nedospělé stadium (nymfa), která má již základy vnějších znaků dospělce (křídla, kladélko apod.) neprodělává před dosažením dospělosti stadium kukly.
Nefridie - segmentálně uspořádané vylučovací orgány kroužkovců.
Nekousací kukla - kukla jejíž kusadla splývají s povrchem těla a nemohou se proto pohybovat.
Nekrofág - živočich živící se jinými odumřelými živočichy nebo rostlinami.
Nekrosa - stav odumřelé tkáně ve které probíhají rozkladné procesy.
Nekton - obyvatelé pelagiálu, kteří jsou schopni aktivního pohybu. Zahrnuje živočichy různých velikostí od drobných korýšů až po velryby.
Neoendemit - endemický druh vzniklý v nedávná minulosti, omezený dosud na oblast vzniku.
Neogén - perioda terciéru, dělící se na miocén a pliocén.
Neometabolie - odchylný vývin hmyzu s nedokonalou proměnou spočívající v dočasné redukci křídel.
Neotenie - schopnost se rozmnožovat na larvální úrovni, (pedogeneze).
Neotyp - pokud existuje domněnka, že žádný holotyp, lektotyp nebo syntyp nebyl dříve stanoven, je možné v práci revizního charakteru označit jiný exemplář jako typový.
Neurální oblouk - na obratli kostní vyklenutý kanál pro průchod míchy.
Neuromuskulární synapse - napojení koncového nervového vlákna na svalovou základní stavební jednotku (svalové vlákno).
Neuropatie - druh onemocnění periferních nervů.
Neurotoxiny - skupina jedů působící na nervovou soustavu.
Neuston - společenstvo organizmů osidlujících povrchovou blanku vody např.vodoměrky.
Nidifudní mláďata - mláďata rodící se vidoucí a osrstěná.
Nidikoidní živočich - živočich, který žije v hnízdě (mláďata savců, ptáků, blechy apod.)
Nidikolní mláďata - mláďata rodící se slepá a holá.
Nika - začlenění organizmu do struktury a funkce ekosystému.
Nitrofil - organismus vyhledávající prostředí bohaté dusíkem.
Nokturální - žijící v noci.
Nomen dubium - pochybné jméno, označují se tak jména, jejichž použití je neznámé nebo pochybné.
Nomen nudum - nahé (holé) jméno, nepoužitelné jméno, vytvořené proti pravidlům zoologické nomenklatury (např. není doplněno popisem taxonu, není označen typový exemplář nebo taxon).
Nomen substitutum - (dodatečné) jméno, zástupné pro dříve nesprávně pojmenovaný druh.
Nominotypický - základní poddruh, jehož označení je shodné s druhovým, ( nominátní ).
Notogaea - faunistická oblast zahrnující Austrálii, Nový Zéland a Novou Guineu.
Notochord - hřbetní struna.
Notochordální obratel - amficélní obratel se zachovaným kanálem chordy.
Notum - hřbetní povrch hrudi (u hmyzu).
Nymfa - poslední larvální stadium hmyzu s nedokonalou proměnou, u kterého se vytvořily základy křídel.

O
Obstipace - zácpa.
Okcipální - týlový.
Olfaktorický - čichový, týkající se čichu.
Oligocén - epocha terciéru.
Oligofág - živočich živící se pouze několika málo druhy potravy.
Oligotrofie - nízká produkce organické hmoty, s vysokým obsahem rozpuštěného kyslíku v celé mase vody.
Ombrofil - rostlina rostoucí jen na vlhkých a tmavých místech.
Ombrofilie - dobré snášení vlhkého prostředí, přizpůsobení vlhkému prostředí, vlhkomilnost.
Omnivorní - všežravý.
Ontogeneze - vývoj jednotlivce od oplodnění přes dospělost k smrti.
Oocyt - vaječná buňka.
Oogeneze - vývoj vajíčka.
Ootéka - vaječné pouzdro u hmyzu, výtrusnice u hub.
Ophistocélní - obratel s kraniální ploškou konvexní a kaudální ploškou konkávní.
Opisthoticum - kost základní, týlní, (basioccipita).
Opistodontní - aglyfní zuby, vzadu zvětšeny.
Opistoglyfní - dva nebo více zvětšených zubů vzadu nebo po straně s rýhou pro jed.
Orbita - dutina ve které je uložena koule oční, očnice.
Orografie - horopis.
Ortognátní - pavouci jejichž chelicery směřují dopředu, drápky probíhají rovnoběžně.
Osifikace - přestavba chrupavčité nebo vazivové tkáně na tkáň kostní (zkostnatění).
Osmoregulace - regulace koncetraci soli v tělesných tekutinách.
Osteodermy - kožní kostěné desky (štítky).
Osteogeneze - tvorba a růst kostí.
Osteologický - týkající se kostry a kostí.
Osteomalacie - měknutí kostí, způsobené snížením obsahu minerálních látek, hlavně vápníku v kostní tkáni.
Ostitis - (ostitida, osteitida), zánět kostí.
Otitida - zánět ucha.
Oviparie - způsob rozmnožování živočichů vejci, vejcorodost.
Ovipozice - kladení vajíček (u hmyzu).
Oviviparie - viviparie některých živočichů, u nichž dochází k vývoji vejce v těle matky, vejcoživorodost.
Ovulace - uvolňování zralých vajíček z vaječníků.
Oxyse - řez, naříznutí.

P
Pagon - organismus žijící v ledu nebo na jeho povrchu.
Palearktický - oblast - sev. oblast Starého světa, (Evropa, sev. a střední oblast Asie, sev Afrika).
Palatinum - kost patrová.
Paleocén - epocha terciéru.
Paleogén - perioda terciéru, skládající se z paleocénu, eocénu a oligocénu.
Paleozoikum - prvohory.
Pallium - povrchová část mozkových polokoulí.
Palpace - vyšetření podhmatem.
Palpus - viz. makadlo.
Paludárium - akvaterárium, napodobující močál nebo bažinu.
Panbiosféra - souhrn všech vrstev na Zemi, kde se vyskytují živé organismy, tedy část atmosféry, hydrosféra a část litosféry.
Pankreas - slinivka břišní.
Paraleoktyp - každý exemplář zbývající ze syntopové série po stanovení lektotypu.
Paralytický, paralýza kapilár - ochrnutí kapilární stěny (ve smyslu biochemického) stěna cévní zastává funkci přenosu živin, vody, minerálů, kyslíku mezi krví a tkání.
Parapatrie - stav při němž se areály různých druhů nebo různých populací jednoho druhu dotýkají, ale nepřekrývají.
Parapodia - nečlánkované rozdvojené přívěsky na jednotlivých tělních článcích zástupců kmene kroužkovců. Každý článek těla nese jeden pár parapodií. U mnohoštětinatců jsou parapodia na konci opatřena tuhými štětinami, svrchní větev nese žábry. Slouží k pohybu a dýchání.
Paratyp - každý exemplář typové série s výjimkou holotypu.
Paraventrální - oblast na rozhraní břicha a boků.
Parentální - biol. takový, jehož bylo použito ke křížení, rodičovský.
Parazitoid - organizmus, který jen část svého života (vývoje) prožije jako cizopasník a svého hostitele vždy zabíjí.
Parestézie - porušení vnímání pocitů v kůži, např. mravenčení.
Parietale - kost týlní.
Parietální - temenní.
Parietální oko - vlastní smyslová orgán parietálního orgánu.
Parietální orgán - dorsální vychlípenina mezimozku se částečně světločivou funkcí.
Parotida - příušní jedová žláza, (žáby, mloci).
Parotidní žláza - viz. Duvernoyho žláza.
Partenogeneze - způsob pohlavního rozmnožování, při němž se organizmus vyvíjí z neoplozeného vajíčka, (gynogeneze).
Patela - čéška.
Patogen - činitel, ponejvíce virus nebo mikrob vyvolávající onemocnění.
Patogenita - schopnost choroboplodných zárodků a parazitů vyvolat onemocnění (choroboplodnost).
Pedicelátní - (chrup), chrup obojživelníků. Křehký zub tvořený v bazální části stopkou (pedicelem), obvykle splývající s kostí a terminální část ve formě korunky je od ní oddělená nezvápenatělou vrstvou.
Pedipalpy - druhý pár končetin pavoukovců zvaný též makadla.
Pedogeneze - partogenetické rozmnožování v časných larválních stádiích.
Pedologie - nauka o půdě.
Pelagiál - oblast volné vody, životní prostor vodní nádrže. Dělí se na horní prosvětlenou vrstvu (eutrofická zóna) a na spodní vrstvu charakterizovanou nedostatkem světla.
Pelagický - týkající se širého moře. Zvířena žijící na dně mělčích moří.
Pepsin - trávicí enzym žaludeční šťávy.
Perfuze - perforace plynů stěnou plicního sklípku (pronikání).
Periodické tůně - občasné, v určité části roku vysychající tůně.
Perm - mladší perioda mladších prvohor, která trvala asi 55 mil. let. Dělí se na spodní ( 40 mil. ), a svrchní ( 15 mil. ). Spodní hranice stáří je 280 mil. let a horní hranice stáří je 225 mil. let.
Pesticid - látka používaná k hubení škodlivých organizmů.
Placenta - orgán většiny savců, který zprostředkovává spojení mezi matkou a plodem, z mateřské krve předává plodu výživné látky a zároveň odebírá plodu zplodiny jeho látkové výměny.
Plakoidní - (šupiny), malé izolované útvary často kuželovitého tvaru, tvarem i strukturou se poněkud podobají malým jednoduchým zoubkům. Představují poslední stadium redukovaného pancíře.
Plankton - povrchová vrstva z malých živočichů a rostlin pasivně unášená vodním proudem.
Plastron - břišní štít krunýře želvy.
Plazmodium - mnohojaderná buňka.
Pleistocén - předposlední geologická epocha, během níž byla již většina živočišných druhů stejná s druhy žijícími dodnes, třebaže některé druhy té doby vymřely. pleistocén a holocén tvoří kvartérní periodu v níž žijeme dodnes.
Pleurodontní - (zuby), primitivní typ zubů bez kořenů, zuby nasedají na vnitřní povrch čelistí.
Pleuston - zoocenóza osidlující vodní hladinu, např. ploštice nebo vírníci. Po hladině se pohybují pomocí obrvených končetin. Dravé druhy živící se tonoucími nebo utopenými živočichy.
Pliocén - poslední doba terciérní epochy, mnoho živočišných druhů té doby přežívá až do současnosti.
Poddruh - systematická jednotka nižší než druh zahrnující jedince s některými znaky lišícími se od jiných populací téhož druhu.
Poikilothermní - živočich závislý na teplotě okolí, (studenokrevní).
Polyembryonie - jediné oplozené vajíčko se v další fázi vývoje rozdělí na několik částí, (čtyřčata, osmerčata, šestnáctečarta , např. pásovci).
Polyestrie - opakování říje u samic během roku. Vyskytuje se zejména u druhů savců žijících v tropických oblastech a u druhů domestikovaných.
Polyfágní - potravně nespecializovaný.
Polyfodontní - (chrup), neustále se obnovující.
Polygamie - pohlavní soužití jedince jednoho pohlaví s více jedinci pohlaví druhého.
Polymetabolní vývin - vývoj s několika odlišnými typy larev.
Polymorfismus - geneticky podmíněná tvarová rozmanitost jedinců téhož druhu.
Polyp - přisedlé, vývojové stadium žahavců.
Pontokaspický - k nám rozšířený z území obklopujícího (nebo z vod) Černého moře a Kaspického jezera.
Popoulace - soubor všech jedinců jednoho druhu organizmu.
Populační hustota - absolutní počet jedinců určitého druhu ve vymezeném prostoru (denzita). Relativní populační hustota - abundance.
Postanální - ležící za (řití), kloakou.
Postembrionální vývoj - vývoj jedince po vylíhnutí z vajíčka nebo po narození.
Potravní pyramida - znázornění vzájemných poměrů mezi producenty a konzumenty různých stupňů potravního řetězce. Producenti tvoří základ pyramidy, vrchol predátoři vyšších stupňů. Vyjadřuje i ztráty energie.
Predace - získávání potravy lovem a usmrcováním živočichů. Predátoři mohou být nespecializovaní (loví každou dostupnou kořist), specializovaní a vrcholoví, kteří nemají nepřátele schopné je lovit.
Predátor - druh živící se jinými živočichy.
Prenatální - stav před narozením.
Procélní obratel - s kraniální kloubní ploškou vydutou a kaudální kloubní ploškou vypouklou.
Producent - autotrofní organismus, produkující organickou hmotu z neorganických složek.
Prognátní hlava - držení hlavy s ústním ústrojím namířeným dopředu ve směru osy těla.
Proteolytický - rozkládající bílkoviny.
Protoplazma - živá hmota představovaná buňkou (jaderná - karyoplazma, mimo jádro - cytoplazma).
Proximální - blízký trupu, také směr k trupu.
Přesleny ocasu - články ocasu oddělené segmentováním.
Přímý vývin - vývin, při němž se líhne z vajíčka nedospělé stadium s definitivním počtem tělních článků (epimorfóza), avšak k dosažení dospělosti je obvykle nezbytná další proměna (nápadná zejména u hmyzu, kde kromě pohlavních orgánů se dospělec vyznačuje i dokonalými orgány pohybovými, většinou i křídly).
Psamofilní organizmus - organizmus pískomilní, žijící na písčitých půdách.
Psamofyty - písčité rostliny.
Pseudogravidita - domnělá nepravá, předstíraná březost.
Pupila - zornice, zornička, zřítelnice, panenka.
Purulentní - hnisavý.
Pygopody - párové přívěsky posledního desátého zadečkového článku larev chrostíků a střechatek, často článkové a s drápkem.

Q
Quadratojugale - kost čtvercojařmová.
Quadratum - kost čtvercová..

R
Rachitis - křivice, onemocnění v důsledku poruchy tvorby a růstu kostí, projev hypo- vitaminózy D a nebo nedostatku vápníku a fosforu v potravě.
Radiace - vznik řady druhů ze stejného vývojového předka.
Radicivor - živočich živící se kořeny.
Rain drinking - pití deště, způsob chování pouštních ještěrů, kdy nastavením těla zachycují déšť a vodu svádějí k tlamce.
Ranker - obvykle mělká, nepříliš kvalitní půda s nekvalitním humusem a kyselou půdní reakcí, často na svazích.
Rasa - skupina jedinců v rámci druhu odlišená vlastnostmi nebo způsobem života (rasa ekologická). Zeměpisnou izolací vzniká rasa geografická. Vztahuje se jen na volně žijící živočichy, člověkem vychované odchylky se správně nazývají plemena.
Reaklimatizace - opětné přizpůsobení druhu původním podmínkám.
Recesivita - potlačení, skrytí, ústup dědičných znaků u míšenců.
Recentní - současný.
Receptaculum seminis - semenná schránka u plazů.
Receptor - přijímač, příjemce, čidlo.
Reducent - organismus rozkládající organickou hmotu.
Refungium - izolované místo, vhodné výskytu rostliny nebo živočicha (jako zbytku někdejšího obecného rozšíření).
Regenerace - obnova, obnovení původního stavu, opětné vytvoření poraněné tkáně novou tkání téhož druhu a týž vlastností.
Regionální uzliny - mízní uzliny, sbírající mízu z určité části těla.
Reintrodukce - repatriace, vysazování živočichů na lokalitách kde se kdysi v minulosti vyskytovali (znovuvysazení).
Relikt, reliktní - ojedinělý živočišný nebo rostlinný druh jako pozůstatek z minulých geologických dob.
Ren - ledvina.
Reotaxe - reakce živočichů, projevující se pohybem proti vodnímu proudu.
Resekce - vyříznutí, vynětí části tkáně nebo orgánu ( ěkdy i celého).
Resorbovat - vstřebat.
Respirační centrum - dechové centrum, (nervové centrum ovládající dýchání).
Retraktor - sval zatahovač.
Rezistence - odolnost organismu nebo společenstva proti nepříznivým činitelům.
Rhodopsin - světločivné barvivo zrakových buněk.
Rinitida - (rinitis), zánět nosní sliznice.
Rodenticidy - pesticidy proti hlodavcům.
Rodozměna, (metageneze) - střídání generace množící se nepohlavně (dělením - pučením), s generacemi množícími se pohlavně. Vyskytuje se u některých živočichů, např u mořských láčkovců, v jejich životním cyklu . Rodozměna také existuje u některých hlístic a mnohoštětinatých živočichů.
Rostrální - (štítek), na špičce čenichu.
Rostrum - nosec, rypec.
Rudimenty - vývojem potlačené, mizející zbytky určitých morfologických znaků.

S
Sakrální - křížová krajina.
Salivace - slinění.
Saprobiont - organismus žijící ve vodách znečištěných organickými látkami. Podle míry znečištění rozlišujeme polysabroní, mezosabroní a oligosabroní organismy, (silně, středně a slabě znečištěné vody).
Saprofág - živočich živící se mrtvými živočichy a jinými hnijícími látkami.
Saprofytické - (houby), se živí organickými látkami z odumřelých organizmů, (opak parazitické houby - žijí na úkor organických látek živých organizmů).
Scapula - lopatková kost.
Schellackia - krevní parazit.
Schistosomóza - parazitární onemocnění člověka vyvolané motolicí krevničkou močovou (Schistosoma haematobium) , která napadá nejčastěji močové a trávící ústrojí. Vyskytuje se v tropických oblastech zejména v Egyptě. Přenáší se larvami žijícími ve vodě (mezihostitelem jsou mlži), které pronikají kůží do organismu a dospívají v krevním oběhu. Pravděpodobně nejrychleji se šíří Helmintóza.
Sekreční - vyměšovací.
Sekundární - (znak, výskyt), druhotný.
Selekce - výběr buď přírodní, nebo umělý, určuje rozmnožování jedné skupiny jedinců na úkor druhých. Jde o výběr genotypů lépe odpovídajících podmínkám prostředí (přírodní) nebo požadavkům pěstitele či chovatele (umělá). Výběr biocenotický je určován vzájemnými vztahy jednotlivých druhů.
Semi - polo ( -suchý, -stromový).
Semiakvatický - žijící na vodě i na souši.
Semiarborikolní - částečně stromový. Pozemní i stromový.
Separovat - oddělit.
Sepse - celkový chorobný stav vyvolaný některými choroboplodnými zárodky a jejich toxickými zárodky.
Septentrionální zóna - mírný pás, geografická a vegetační zóna oblasti severní polokoule.
Sesilní - (živočich), přisedlý tj. pevně tkvící na podložce (např. ústřice).
Seta - chloupkovitý útvar kutikuly vytvořený jedinou epidermální buňkou.
Skatofág - koprofág.
Solenoglyfní - přední jedové zuby s centrálním kanálkem.
Solikace - slunění.
Soliterní - žijící jednotlivě, nevytváří kolonie.
Somatologie - nauka o těle, tělověda.
Speciace - vznik druhů.
Spekulum - zrcátko určené k vyšetření tělních dutin.
Spermatéky - schránky v těle samice, sloužící k uskladnění spermatu po páření, často na značně dlouhou dobu, dokud není potřebné k oplození vajíček.
Spermatocyt - střední přechodné stadium vývoje spermií (spermatogeneze).
Spermatogeneze (spermiogeneze) - vývoj a zrání samčích gamet, pohlavních buněk živočichů. Objevuje se s nástupem pohlavní zralosti a je nezbytným předpokladem plodnosti.
Spermatofor - zvláštní váček odkládaný samci některých pavoukovců obsahující sperma.
Spiraculum - vnější vyústění vnitřních žaber pulců.
Stabilimentum - pásy hedvábného vlákna v pavučině některých křižákovitých, které odráží ultrafialové světlo. Předpokládá se, že přitahuje létavý hmyz.
Stafylokok - kulový mikrob, tvořící hroznovité shluky a vyvolávající hnisání.
Stenobiont - organismus vyžadující vyhraněné podmínky existence.
Stenofágní - úzce potravně specializovaný.
Stenotermní organizmy - organizmy s malou tolerancí při kolísání teploty.
Stenotopní organizmy - organizmy přizpůsobené životu v úzkém rozmezí podmínek prostředí.
Stenozoní organizmy - organizmy žijící pouze v několika nebo dokonce v jediném výškovém stupni.
Sternum - hrudní koš.
Steroid - skupina důležitých látek vyskytujících se v živých organizmech do kterých patří i některé vitamíny.
Sterol - steroidní alkoholy (živočišné - zoosteroly, rostlinné - fytosteroly).
Stomatitida - (stomatitis), zánět sliznice ústní dutiny, provází různé infekční choroby.
Stopka - zúžení mezi hlavohrudí a zadečkem pavouka, kterým procházejí různé smyslové orgány (tenké střevo, nervové provazce).
Streptokok - (streptokokus), choroboplodný mikrob, tvořící řetízkaté shluky.
Streptostylická lebka - pohyblivá, roztažitelná lebka u plazů.
Stridulace - jemné cvrčení u hmyzu.
Strobilace - nepohlavní způsob rozmnožování některých láčkovců, často spojený s rodozměnou. Polyp vzniklý pohlavně z vajíčka a larvy odškrcuje na svém horním konci medůzky, které volně plavou a jsou pohlavním stadiem tj. vytvářejí pohlavní buňky.
Subakvatický - označení pro děje probíhající pod vodou.
Subdigitální - pod prsty, na spodní straně prstů.
Subkaudální - (štítky), podocasní.
Subkutání - podkožní.
Sublabiální - (štítky), dolnoretní.
Subokulární - (štítky), podočnicové.
Subspecie - poddruh.
Substance - složka, součást.
Sukcese - bot. střídání rostlinných společenstev, během doby probíhající spontánně nebo indukovaně (např. působením lidského činitele) na témž místě.
Sukulent - biologický typ suchomilných rostlin se silně zduřelým stonkem nebo se zdužnatělými listy, přizpůsobenými prostředí s nedostatkem vláhy v půdě.
Supraanální - nadkloakální (tuberkuly).
Supraciliární - štítky nad okem, vytvářející svým seskupením růžky.
Supralabiální - (štítky), hornoretní.
Supraokulární - (štítky), nadočnicové.
Symbióza - vzájemné soužití dvou organizmů ( vzájemně si prospívajících).
Sympatrický - označení pro blízce příbuzné druhy nebo poddruhy, které osidlují tentýž prostor.
Synantropní - druh zvířete nebo rostliny, které žijí v těsné blízkosti člověka (např. myš).
Synapse - spojení mezi nervovými buňkami ( místo, kde jeden nerv končí a druhý začíná).
Synapsidní typ - lebka se spánkovými jámami.
Synekologie - odvětví geobotaniky, studující vztahy rostlin, rostlinných společenstev a okolí.
Syntyp - každý exemplář typové série, z níž nebyl stanoven ani holotyp, ani lektotyp.
Synuzie - tvarově jednotná část společenstva, zahrnující populaci jednoho nebo více druhů téže životní formy. Týž druh může během života patřit k různým synuziím, např. semenáč, keř, strom.
Syrinx - zpěvné ústrojí ptáků.

T
Taktilní - dotykový, hmatový.
Tanatocenóza - nahromadění mrtvých organismů (pohřebiště), na určitém místě buď aktivně nebo vlivem podmínek (zanesení vodním proudem aj.). Často dochází k fosilizaci nahromaděných zbytků.
Tarsale distale - zánartní kůstky.
Tarzus - chodidlo.
Taxon - konkrétní systematická jednotka.
Taxonomická hodnota - je vyjádřena vzájemným vztahem taxonomických kategorií (druh, rod, čeleď, řád, třída, kmen).
Temperátní oblast - boreomemeridionální oblast, zahrnující mírný pás severní polokoule, oblast se střídáním ročních období.
Temporální - spánkový.
Teratologie - nauka o zrůdách.
Terra typica - typová lokalita.
Terciér - třetihory, kenozoikum.
Terestrický - pozemní, nešplhavý druh, zdržující se na zemi.
Tergum - hřbetní povrch hmyzího zadečku.
Teriologie - věda o savcích.
Teritoriální chování - chování živočichů související s označováním a obhajobou vlastního teritoria. (teritorialita)
Teritorium - část domovského okrsku, kterou jedinec považuje za své území .
Terminální - koncový.
Termitofilie - soužití některých živočichů s termity.
Termitoxenie - soužití s termity, z kterého má prospěch cizí živočich.
Termofil - teplomilný organismus, jenž nemůže žít při teplotách nižších než 18 stupňů C.
Tetrapoda - nadtřída čtyřnožců.
Testosteron - samčí pohlavní hormon, podporuje rozvoj orgánů včetně pohlavních, vyvolává zrání spermií, ovlivňuje chování samců.
Thelytokie - druh partenogeneze, kdy z neoplodněných vajíček vznikají jen samičky.
Theokondní - zuby uložené v jamkách (alveolách), např. krokodýli.
Thorax - hruď.
Thigmotermní - (živočich), který získává tělesnou teplotu z vody, vzduchu, substrátu.
Thymus - brzlík.
Tibia - kost holení.
Toxofory - žahavé chloupky housenek.
Toxoplazmóza - infekční onemocnění s latentním průběhem, vyvolané prvokem Toxoplasma gondii. Postihuje člověka a zvířata včetně ptáků. K nákaze člověka dojde pozřením syrového masa a vnitřnosti nemocného zvířete, ze zamořené půdy nebo přímým kontaktem s nemocným zvířetem. U dospělých osob se nemoc projevuje zvětšením mízních uzlina horečkou, může poškodit oči (riziko ztráty zraku), srdce, játra a další orgány.
Trachea - průdušnice.
Trachealní žábry - žaberní vychlípeniny pokožky umožňující dýchání ve vodním prostředí, neslouží k rozvádění kyslíku prostřednictví tělních tekutin (krvomíza), ale bezprostředně navazují na systém vzdušnicových kanálků, jenž ho vede až k jednotlivým tkáním ve stavu plynném.
Transgrese - geol. přestup vrstev přes starší podklad, přestup moře přes pevninu.
Transpirace - výdej vody rostlinou ve formě vodní páry. Většina vody odchází štěrbinami (transpirace stomatární ), výrazně méně vody propouští kutikula t. kutikulární. Transpirace je ovlivňována fyzikálními faktory ovzduší (teplota, vzdušná vlhkost), i fyziologickým stavem rostliny.
Transrostrální - (linka), probíhající příčně přes vrchní část čumáku.
Transversální - (pruh, kresba), příčný.
Triáda - trojice.
Trias - nejstarší perioda druhohor, která trvala asi 30 mil. let. Dělí se na spodní 10 mil. a svrchní 10 mil. spodní hranice stáří je 225 mil. let a horní hranice je 195 mil. let.
Tribus - tribus, systematická jednotka.
Trichobotrie - chloupkovité struktury na vnějším povrchu těla pavoukovců. Předpokládá se, že rozlišují vibrace a proudění vzduchu.
Trichomatrické vidění - barva, které jsou viděny, jsou složeny ze tří základních barev.
Trochofora - primární larva kroužkovců žijící v mořském planktonu. Tělo má pokryté dvojitým prstencem řasinek, které slouží k pohybu a k přijímání potravy. Od tohoto základního typu trochofory se odvozují některé další typy larev vývojově pokročilejších bezobratlých živočichů (důkaz o jejich vzájemné příbuznosti).
Trofické chování - potravní chování.
Trofie - úživnost vodního prostředí, je dána velikostí produkce organické hmoty a koncetrace kyslíku rozpuštěného ve vodě.
Troglobiont - jeskyní organismus.
Trombocyt - krevní destička.
Trombin - ferment působící srážení krve.
Tromboembolie - ucpání cévního průsvitu částicí (sraženinou např. embolie - vmetek, trombus - sraženina krevní), tím pádem porušení krevního zásobování (výživy), oblastí zásobování ucpanou cévou.
Trombosytropie - úbytek krevních destiček.
Trombóza - ucpání cévy krevní sraženinou (trombem), která vznikla na rozdíl od embolie na na místě ucpání cévy.
Trypanosoma - krevní parazit.
Tuber - hrbol.
Tuberkulum - hrbolek, místo svalového úponu na kosti.
Turgor - vnitrobuněčné (vnitrotělní) napětí.
Tympanální orgán - sluchový orgán, tvořený membránou citlivou na vibrace jenž je umístěn na zadečku či předních nohách kobylek, cikád a některých můr.
Tympanum - ušní bubínek.
Typová lokalita - (terra typica), místo, kde byl nalezen typový jedinec určitého taxonu.
Typový exemplář - konkrétní jedinec, podle kterého byl popsán určitý taxon.

U
Ubikvist - organismus žijící v nejrůznějších podmínkách v různých zeměpisných pásmech.
Urikotelie - vylučování kyseliny močové v pevné formě.
Urikotélní - živočichové (plazi a ptáci), kteří v játrech syntetizují téměř nerozpustnou kyselinu močovou a tuto vylučují v koncentrované až krystalické formě.
Urotélní - živočichové (paryby, dospělí obojživelníci a savci), syntetizují v játrech močovinu, kterou jako rozpustnou látku vylučují s vodou.

V

Vagilní - živočichové - pohyblivý (opak sesilní).
Valence - platnost.
Valence ekologická - způsobilost druhu k životu v rozmanitých podmínkách prostředí.

Variabilní - proměnlivý v určitém sledovaném znaku (tvaru, kresbě).
Vaskulání - cévní.
Vasomotorické centrum - mozkové centrum ovlivňující prokrvení jednotlivých částí těla a srdeční činnosti.
Ventrální - břišní, vztahující se k břichu.
Ventrolaterální - na rozhraní břicha a boků.
Vertebrální - vztahující se k obratlům nebo k páteři. V souvislosti vertebrální pruh znamená pruh táhnoucí se podél páteře.