Rozmnožování, inkubace, líhnutí + evidence
Zimování :
Hadi jsou studenokrevní, což znamená, že si nemohou vytvářet svou vlastní teplotu. To je způsobeno tím, že tito živočichové nemají vnitřní mechanizmus regulace teploty. Proto má jejich tělo přibližně stejnou teplotu jako je teplota okolí. V oblastech, kde teplotní rozdíly mezi létem a zimou bývají velké, jsou hadi nuceni přezimovat po celou část chladného období. Přes léto si hadi shromažďují zásoby tuku na zimu a v podzimním období se častěji vyhřívají na sluníčku. Při spánku jejich tepová i dechová frekvence klesá na minimum. Ale klesne-li teplota pod 4°C, hrozí, že had zahyne.
Rozmnožování :
Hadi mírného pásma se zpravidla páří na jaře, brzy po ukončení hibernace - zimování (duben - květen). Ke kladení vajec dochází pak v letních měsících (případně u vejcoživorodých - dochází k narození mláďat). Tropické druhy se často páří v časové návaznosti na období dešťů a kladou několik snůšek ročně. Samice a samci se navzájem vyhledávají pomocí feromonů - chemických pachových stop, které zanechávají v terénu. Zásnuby jsou většinou jednoduché, často dochází u samců k soubojům o samici. Do chovného programu zařazujeme pouze dospělá zvířata, v rozmezí věku 3 až 8 let, u starších jedinců jsem evidoval nechuť k páření a nebo to bylo na úkor snůšky (neoplozená vajíčka, menší počet i menší vajíčka). Hadi zpravidla o potomstvo nepečují, jsou však výjimky, kdy např. krajty obtáčejí svým tělem vejce, která tak chrání a zahřívají, nebo, kobry hnízda s vejci hlídají. Mláďata se líhnou z kožovitých vajíček pomocí vaječného zubu (dále viz. níže). Ve vajíčku může být mládě stočeno dokola až 7x.
Páření Lampropeltis getula californiae (1/0 50/50 a 0/1 STRIPED)
Inkubace :
Inkubaci vajíček provádím při teplotě 25°C do 30°C (vyšší teplota líhnutí urychluje, často na úkor mláďat - různé deformace) a vzdušné vlhkosti v rozmezí 80 až 90% na vermikulitu, nebo na rašeliníku (Sphagnum). Samotná doba inkubace je zhruba 70 - 80 dní (závislá na teplotě). Jak vermikulit, tak rašeliník, dokáže absorbovat velké množství vody a tudíž udrží ideální, resp. potřebnou vlhkost při inkubaci. V případě rašeliníku se jedná o mech, který roste volně v přírodě na vlhkých stanovištích, kdy zadržuje vodu nejlépe za všech mechů. Nahoře neustále dorůstá a dole odumírá (nahoře je tedy stále zelený). Častěji roste na horách a v severských oblastech. Na rašeliník chodím na své místo, kde jej je dostatek. Co se týče vermikulitu, tak se jedná o hořečnatoželeznatou slídu, která při zahřátí expanduje na velmi lehké destičky a granuláty. Použití vermikulitu i rašeliníku, pro inkubaci, je velmi jednoduché. Vermikulit a rašeliník dáme do krabičky, kde budeme vajíčka inkubovat. Postupně přidáváme vodu. V případě vermikulitu používám přímo teplou vodu z rychlovarné konvice. U vermikulitu přibližně 100 ml vody na 100 g vermikulitu. Po nasátí vody, přebytečnost vodu slijeme. U rašeliníku stačí tento v ruce zmáčknout a přebytečná voda odteče. U vermikulitu provedena kontrolu vody tak, že stiskneme trochu vermikulitu mezi prsty. Při správné vlhkosti zůstane z vermikulitu kompaktní šupina, případně se vymáčkne minimální množství tekutiny. Při nesoudržnosti vermikulitu je substrát příliš suchý, při vymáčknutí kapky vody je převlhčený. Vajíčka pak klademe do malého důlku na povrch (cca do 1/2 vajíčka). Po dobu inkubace je nutné kontrolovat správnou vlhkost a tuto v případě vysychání doplnit porošením bočních (vnitřních) stěn (nádoby, krabičky) a takto opět dovlhčit vermikulit nebo rašeliník. Hlavní výhodou vermikulitu a čistého rašeliníku je jejich sterilnost, odolnost vůči plísním, schopnost nasátí velkého množství vody, při tom zůstat na povrchu "suchý" a schopnost postupného uvolňování vlhkosti.
Inkubace vajíček "hermannek" na vermikulitu, inkubátor u Jaroslava Vacka. Více fotek v "Aktuality".
Inkubace vajíček korálovek na vermikulitu, inkubátor u autora stránek.
Inkubátor :
Samotné inkubování snůšek pak probíhá v inkubátoru, kam jsou uloženy krabičky s vajíčky. Já provádím inkubaci v profesionálním inkubátoru na líhnutí kuřat. Jinak si jej můžete koupit hotový a nebo si jej vyrobit sami (z polystyrénového termoboxu, akvária, různých nádob). Inkubátor slouží k zajištění optimální teploty a vlhkosti pro oplodněná vajíčka plazů a k jejich ochraně před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí (predátoři; u korálovek často vlastní rodiče, kteří pozřou snůšku nakladených vajec apod.). Existují dva základní typy : a) s vodní lázní (tzv. vlhký), b) bez vody, se stropním vytápěním např. topnou deskou (fólií), topným kabelem (tzv. suchý). Zde je jednoduchý návod jak si postavit inkubátor s vodní lázní .
1. akvárium, 2. krabička, vermikulit (rašeliník), vajíčka, 3. přepážka (mřížka), 4. topení s termostatem, 5. kryt (víko), 6. teploměr s vlhkoměrem, 7. voda
POZOR!!! „Jedna rada nad zlato!“
V případě, že v průběhu inkubace začne vajíčko na povrchu plesnivět, chci Vám poradit jednoduchý postup, jak zachránit vajíčko (případně celou snůšku). Co se týče rady, jak na plíseň, tak mám na mysli vajíčka oplozená. Pokud se jedná o neoplozené vajíčko, tak to podléhá plísni (a následné hnilobě) v průběhu inkubace automaticky, má po nakladení jinou barvu, na povrchu je vlhké a později má i jinou strukturu než vajíčko oplozené. Tak k samotnému postupu, jak se zbavil plísně na vajíčku. Stačí místo, kde se plíseň vyskytla, potřít vatovou tyčinkou, namočenou do lihu. Poté místo, kde byla plíseň, zasypte DEVILAN zásypem. Jak líh, tak DEVILAN zásyp je možno zakoupit volně (bez receptu) v lékárně. Cena je cca 60,- Kč. Mně osobně se takto podařilo zachránit několik snůšek a tím pádem i mláďat, která by se jinak bez mojí pomoci nevylíhla (vajíčka by zplesnivěla). DEVILAN zásyp je přípravek, který se používá k péči o nohy a má protiplísňový účinek. Výrobcem je Biomedica, spol. s.r.o. Praha. Tuto radu jsem dostal, kdysi dávno, od Zdeňka Dudy (dříve úspěšného chovatele hroznýšovitých hadů), když jsem prováděl své první inkubace vajíček a nevěděl jsem si rady. Funguje to spolehlivě .
Plazí vajíčko, vývoj zárodku ve vejci + líhnutí :
poměrně velké vejce s množstvím žloutku
Zárodek je ve vajíčku obklopen několika obaly, které zárodek chrání před okolními vlivy.
Funkce plodových obalů :
chorion - mechanická ochrana zárodku, obrůstá celé embryo (zárodek) i žloutkový váček, slouží k výživě zárodku v průběhu zrání, je to také krvetvorný orgán,
amnion (plodový obal) - uzavřený váček s amniovou tekutinou (plodová voda), která zárodek nadnáší, nahrazuje zárodku vodní prostředí, vyskytuje se u skupiny živočichů amniota (plazi, ptáci, savci) spolu s dalšími zárodečnými obaly,
allantois - hromadí se zde metabolity (funkce zachycování moči a odpadních látek), díky prokrvení má i dýchací funkci; vzniká vychlípením zadní části embryonálního střeva.
Mezi chorionem a (u plazů) kožovitým obalem (skořápkou) je jen vzduchový vak (vzduchová kapsa), zajišťující zásobu vzduchu pro embryo.
Při inkubaci dochází k přímému vývinu embrya (zárodku) ve vajíčku. V průběhu inkubace vejce roste a zvětšuje svůj objem, může se též různě tvarovat a to podle tvaru zárodku. Vejce by se nemělo nikdy propadat či plesnivět. K určitému propadávání dochází, na samotném konci inkubační doby, kdy se již mládě chce dostat z vejce ven. U plazů rozlišujeme 3 druhy vývoje embrya (zárodku) a to na vejcorodí, vejcoživorodí nebo vzácně živorodí. Při samotném líhnutí využívají mláďata tzv. vaječný zub (ostrý výčnělek na konci tlamky, na čenichu - viz. foto), kterým rodící se mládě, na nejvhodnější části skořápky, prořízne (prorazí) vaječný obal, často na více místech. Po narození vaječný zub odpadne (zanikne). Poté obvykle vystrčí mládě část hlavy, aby se poprvé nadechlo. Pak vyčkává, dochází k zatažení žloutkového váčku (viditelná, otevřená, malá ranka na bříšku) a v klidu se vysoukává z vejce ven.
Vaječný zub - u želv.
Líhnutí gekončíků a korálovek u autora stránek.
Vejcorodí (oviparie) - kladou svá vajíčka vždy na souš, ve většině případů se o ně již dále nestarají.
Vejcoživorodí (ovoviviparie) - vajíčka neukládají mimo tělo, vývoj jedince porobíhá přímo v těle samice, tím snižují možný útok predátorů, nový jedinec se z vajíčka vylíhne buď bezprostředně po nakladení, nebo již při vlastním snášení.
Živorodí (viviparie) - se vyskytují jen málo a jsou velmi vzácní. Zárodek se v jejich případě vyvíjí přímo v těle (děloze), je obalen prvotní vaječnou buněčnou blanou a je vyživován z primitivní placenty (nepravá placenta zárodků), sem patří např. scink z rodu Tiliqua (T. scincoides chimerae - Tilikva australská).
Za zmínku stojí ještě případ, kdy se vyvíjí zárodek z vajíčka, které neoplodnil samec. Jedná se o tzv. partenogenezi. Z takto "oplodněných" vajíček se líhnou opět jen samičky.
Obvykle po prvním svlékání přijímají mladí hadi malé neosrstěné mláďata myší nebo mastomyší (podle velikosti). Pokud krmíme 2x týdně, mláďata pak rychle rostou. Někdy se stává, že mláďata narozená v zajetí odmítají přijmout potravu (je to např. u menších korálovek, které přijímají jako přirozenou potravu malé ještěrky), v tomto případě je nutné provést násilné (umělé) krmení, někdy i opakovaně a takto mládě rozkrmit. Zpravidla již po několika nakrmení začnou potravu sami lovit.
Malé ještěrky a želvy začnou zpravidla sami samostatně, po vylíhnutí, přijímat vhodnou potravu po 2 až 3 dnech od proříznutí.
Násilné (umělé) krmení
Evidence :
Když už patříte mezi úspěšné chovatele a odchováváte mláďata hadů, želv, ještěrů apod., tak je vhodné si vést evidenci (statistiku chovu) u chovaných a odchovaných zvířat, kde si zapisujete - krmení, měření (vážení), podávání vitamínů + minerálů, páření, snůšky apod. Existuje na webu program Darlinx pro vedení teraristické evidence, který je volně, zdarma, ke stažení na www.instaluj.cz/darlinx-4-free. Tyto informace jsou nezbytné pro nového majitele (chovatele).
www.instaluj.cz/darlinx-4-free